Auguste Rodin, celým jménem François Auguste René Rodin (12. listopadu 1840 Paříž – 17. listopadu 1917 Meudon), byl jedním z největších sochařů 19. století, ústředním představitelem směru Beaux-arts. Vycházel ze studia antiky, gotiky, renesance a orientálního umění. Za základ své umělecké činnosti pokládal přírodu, z níž vycházel a zůstal jí věrný až do smrti. Lidské tělo bylo pro něj nejvhodnějším prostředkem, kterým je možné vyjádřit každý duševní stav. Rodinem začíná éra moderního sochařství.
Mládí
Pocházel z konzervativní úřednické rodiny. Jeho otec Jean-Baptiste byl policejní úředník. Rodiče nebyli bohatí, ale svému synovi se snažili poskytnout nejlepší vzdělání. Jako desetiletý začal brát hodiny kreslení, které mu šlo lépe než ostatní předměty. Navzdory talentu nikdy nebyl přijat na pařížskou École des Beaux-Arts, která poskytovala nejlepší akademické umělecké vzdělání. Ve věku 13 let se stal žákem École Spéciale de Dessin et de Mathématiques. V následujícím roce přechází do École des Arts décoratifs – takzvané „petite école“, tedy malé škole. Na ní se na rozdíl od akademické École des Beaux-Arts učilo spíš umělecké řemeslo a užité umění. Zde objevil hlínu a její tvárnost. Rodinné poměry jej záhy přinutily, aby si sám vydělával na živobytí. Paříž byla v té době dynamicky se rozvíjejícím městem, velkolepé přestavby, opravy domů a výstavba nových bulvárů žádaly velké množství řemeslníků. Jedním z nich byl i dekoratér Auguste Rodin. Na „velké“ umění mu zůstával čas jen po celodenní náročné práci.
Počátek kariéry umělce
Rok 1862 byl pro něj zlomový. Smutek ze smrti milované sestry jej přivedl do řádu „Pères du Saint-Sacrement“. Tam potkal otce Pietra Juliena Eymarda, který pochopil, že z Rodina sice může být mnich, ale štěstí mu to nepřinese. Povzbuzoval jej, aby pokračoval v umělecké tvorbě. O rok později se už mladý Rodin připravoval na svůj debut na pařížském Salonu. Jeho modelem se stal dělník Bibi. Bibi byl škaredý a měl zlomený nos. Rodina však zaujal výraz jeho tváře, a tak vznikla zpočátku odmítaná, později světoznámá busta Muž s přeraženým nosem. Za její definitivní podobu byla pravděpodobně odpovědná zima v jeho ateliéru. Působením mrazu odpadla její zadní část, a tak se z busty stala maska. Na Salon se však nedostala, odmítli ji dvakrát. Slávu získala až po deseti letech.
Období věhlasu
Po roce 1870 umělec odešel do Itálie, kde studoval díla Michelangelova. Poté se odstěhoval do Belgie, kde pracoval na výzdobě Bruselské burzy a vytvořil Kovový věk. Ten způsobil na pařížském Salonu velký rozruch. Dílo bylo tak realistické, že Rodina obvinili z toho, že sochu nevymodeloval, ale rovnou odlil ze živého člověka. Na jeho stranu se postavili mnozí umělci, nicméně proces očisty jeho jména trval téměř deset let.
V roce 1880 byl vybrán, aby vytvořil portál plánovaného Muzea dekorativního umění. Ačkoliv muzeum nebylo nikdy postaveno, on sám pracoval 37 let na monumentálním sousoší Brána pekel, znázorňující scény Božské komedie Dante Alighieriho. Celé dílo nebylo nikdy za Rodinova života veřejně vystaveno. Bronzový odlitek byl vytvořen 10 let po Rodinově smrti. Sochy použité v Bráně pekel byly však zpracovány i jako jako samostatná umělecká díla: Myslitel (Le Penseur, původně nazvaný Básník – socha představující Danta na vrcholu Brány pekel, Polibek (Le Baiser - sousoší Paola a Francesky z Brány pekel), Ugolin. Tato díla jsou známa z pozdějších bronzových odlitků či provedení v mramoru.
V letech 1884 - 1895 pracoval na svém nejznámějším sousoší - Občané z Calais. Dílo vzniklo na popud z tohoto města, aby připomnělo hrdinství skupiny občanů v průběhu stoleté války mezi Anglií a Francií. V Calais byl pomník v červnu 1895 odhalen. Následoval odlitek sousoší v Londýně, který byl odhalen v roce 1915. Sousoší dnes existuje více než deseti odlitcích po celém světě.
Pozdní práce
V roce 1890 byl pověřen vytvořením Heroické busty básníka Victora Huga. Zabýval se intenzivně tématem umění a múzy a zobrazéval různé aspekty svých bouřlivých a složitých vztahů s Camille Claudelovou v dílech Básník a láska, Genius a soucit , Sochař a jeho múza. Podobně jako jiné z jeho veřejných zakázek se Heroická busta básníka Victora Huga setkala s odporem, neboť nesplňovala konvenční očekávání. Rozhodl se, že ho zobrazí nahého, obklopeného múzami. Sádrový model z roku 1897 byl odlit v bronzu až v roce 1964.
Balzacův pomník, vystavený 1898 v síni na Champ-de-Mars a zobrazující spisovatele v mnišském hábitu, byl taktéž odmítnut. Po těchto frustrujících zážitcích Rodin nedokončil žádnou veřejnou zakázku.
Závěrem své tvůrčí kariéry se koncentroval na malé taneční studie a vytvořil množství erotických kreseb, načrtnutých aniž by zvedal tužku ze skicáře nebo odtrhl své oči od modelu. Výstava těchto kreseb ve Výmaru v roce 1906 vyvolala tzv. Kesslerův skandál a hrabě Harry Kessler byl propuštěn z Výmarského muzea.
Vztah s Camille Claudelovou
Inspirací Polibku a dalších eroticky laděných soch byla Camille Claudelová, sestra slavného spisovatele Paula. Claudelová byla postupně jeho modelkou, žačkou a milenkou. V roce 1883 Rodin souhlasil se zastupováním Alfreda Bouchera na jeho sochařském kurzu, a tak potkal osmnáctiletou Camille, která vděčně přijala možnost učit se u největšího sochaře své doby. O Claudelové se soudí, že patří ke spolutvůrcům Občanů Calais – sousoší zachycujícímu výjev ze stoleté války. Claudelová byla také hlavním modelem pro další umělcova díla včetně Danaidy a zanechala vlastní rozsáhlé sochařské dílo zaměřené na portrét, i když množství soch zničila právě pro své nervové onemocnění.
Ačkoliv spolu sdíleli atelier v malém zámečku (68 Boulevard d’Italie, Paříž), Rodin odmítl přerušit svá pouta s Rose Beuretovou, kterou potkal v období uměleckých neúspěchů. Tato jeho předchozí modelka mu 18. ledna 1866 porodila syna Auguste-Eugène Beureta, kterého Rodin nikdy nepřijal. Nedokázal však ani opustit Rose a zanechal Camille na pokraji nervového zhroucení. Claudelová, která téměř dosáhla velikosti svého učitele, šla svou uměleckou cestou.
zdroj : wikipedia.org
