PEKELNÁ POHÁDKA

...aneb Kam čert nemůže

Divadýlko Mrak

Na Miniteatru Havířov získalo představení Hlavní cenu poroty, cenu za herecký výkon, za režii a Dillia udělila cenu za scénář.

Na motivy klasických pohádek napsali: Yvonna Kršková a Jan Prokeš 
režie: Jan Prokeš. 
Hudba: Českomoravská hudební společnost

Byl jednou jeden pekař Vojta Rohlíček... hotové dobrotisko... i polena by na sobě nechal štípat... ve dne spal a v noci pekl, aby lidičky měli čerstvé rohlíčky... jen jednou si řekl dost a místo nočního pečení šel k muzice, aby si našel nevěstu... všichni se mu vysmáli - neuměl ani tancovat! A tak z té své lidské samoty byl smutný a z toho smutku začal dokonce i klet, nadávat a proklínat i to svoje "bílý" řemeslo... 

Všechny kletby, které vykřikoval jsou hříchy, a sbíráním a vážením hříchů jsou v pekle pověřeni nejmenší čertíci, kterým velí sám Belzebub... a ti všichni, ze strachu před pekelnými pohlavky, se předhání v jejich sběru. Strach z pohlavků a pekelné zloby krále pekla Lucifera dokonce vyžene čerty až do Vojtovi pekárny... a tam zapomenou na opatrnost... 
a prozradí se, právě ve chvíli, kdy chybí poslední hřích, aby jejich míra byla plná a duše pekaře Vojty Rohlíčka propadla peklu... 

...křížek na mazanci, pomůže odehnat čerty z pekárny a navíc otevře Vojtovi oči, a Vojta se zapřísahá, že už nikdy nezakleje...

To však není pověsti pekelné ku prospěchu. Rozzuřený Lucifer vyšle do pekárny čertici Luciendu, aby pekaře nabádala k hříchům... Jenže - pekelné pohlavky, které Luciendu vyprovodí na svět a lidské pohlazení, které ji mezi lidmi přivítá, rozdíly v projevu citů, zamotají hlavu nejen čertici Luciendě. Lidsko - čertovské city pomotají i poklidný život pekaře Vojty, ale taky pořádně otřesou samotnými základy pekla...

A jak to dopadne - když se Lucienda chce vyučit pekařskému řemeslu, co udělá - když dostane to nejcennější co Vojta schovává na památku své maminky, a co se stane - když Luciendě začne v hrudi bít lidské srdíčko a jak se zachová Vojta, když odhalí, že jeho vyvolená, není lidská bytost, ale vyslankyně pekla, které usiluje o jeho duši?

Na tyto i mnohé další otázky odpovídá tahle černo-bílá pohádka, která i když dle předchozích slov, vypadá vážně - je příjemná, komediální, komunikační... a přesto poučná a pokorná k tradicím našich předků.

Příběh je zasazený do bohaté konstrukce kulis - popisující i kopírující - podle reality i zpracování výtvarníka prostředí bílé pekárny i černého pekla. Výtvarnost a emotivnost prostředí a situací dotvářejí polomasky, kostýmy i z lipového dřeva dlabané loutky - javajky i marionety - nejméně 7O cm vysoké... vždy je loutka na jevišti ve společnosti činoherce... Celkovou atmosféru podkresluje příjemné hudba... ach... jó... dnes známé... když jsme toto představení realizovali... tehdy neznámé... Českomoravské hudební společnosti ... 

Loutky vytvořil Josef Homolka.